Chřad’ zasmušilý den – a snivý vítr vál
nad mhavým úvalem, jímž v myšlenkách jsem šel,
zlý soumrak plížil se po stráni z blízkých skal,
a měsíc bázlivě se v sivých mracích chvěl..
Vzdech plavý potkal jsem, když měsíc do mhy dých’,
mne šeptem pozdravil a ruku svou mi dal,
pak šli jsme zamlkle v svých dumách tesklivých,
až stezka úskočně se skryla v tichu skal..
Kol šero vzrůstalo.. A cestou ve skalách
jsem zahléd’ stopy těch, již přede mnou zde šli
a dlouho bloudili i marně lkali v tmách
a posléz’ v bludišti skal mračných zhynuli.