Teď žlutě plá můj milý háj,
jsou žluté stráně, žlutý kraj.
Mé topoly v modř tiše ční;
s niv dýše vůně smuteční.
A podél bdících rybníků
jde vážně průvod poutníků,
jich těla halí hábity
a líce kápí zakryty.
V skal křesle snící, zírám v luh,
kde bloudí mysl, to ví bůh,
a z hloubky ke mně doznívá
snů poutníků zvěst tesklivá.