Skip to content
1877–1955

STARÝ POKOJ.

Emanuel Lešehrad

Dešť s nebe lije se celý den, a zvolna se začíná tmíti... Zbloudilý zásvit oknem vpad’, v hranolech lustru se třpytí.

U okna zamlkle spinet sní... Sekretář... Ve váse kvítí... Sloupkové hodiny tikají... Oválné rámy svítí...

Sedím tak v sebe ponořen. Teskno mi z celého žití! Chtěl bych jak starý pokoj ten o zašlých vůních sníti.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.