Bouřlivé noci!
Noci ztrávené v smutku! –
Kam jste vy prchly?...
Já nejsem již rozmarným hochem,
jenž z okna do dálky toužil,
v měsíčném světle,
ruku na srdci
a v ústech
nejsladší slova...
Vítr zocelil paže,
srdce utuhlo žalem,
vlasy zbělely sněhy!...
Já sedím v přímořské chýži
na hromadě vrží,
šedivý rybář
a pletu zelené sítě
a vyprávím
vesnickým lidem
o mořských bouřích,
o ztracených lodích,
jež straší
v noci...