To čtvrt je ponurá, kde ulice se tmějí
jak staré průplavy vod mrtvých za večera,
střech vlny, podloubí a vjezdy, okna sterá
i sady, přes zdi jež jak vězni pohlížejí.
A vůně minula se ze všech dveří line
jak z relikviáře, jejž otevřel kdos zticha
v snech přišlých za šera, když podzim k nebi vzdychá
a srdci stýská se a v sadech listí hyne.
Je vše zde důvěrné a v mlze zkazky tklivé,
věž, domy s arkýři i chrámy zádumčivé,
kde světla voskovic se zbožným chladem třesou.
A tichem velebným, jež jak stan rozpíná se
nad smutku předměstím, jež spánkem jato zdá se,
jak minulosti pláč se stony zvonů vznesou.