Ta beznadějnost starých smutných domů,
jich zahrad zeleň mdlá a šedivá,
a tesknota těch arkádových dvorků,
kam z okna se snad nikdo nedívá!...
Tam zapadne jen jako ve snách slunce,
a tráva roste po dláždění všem.
Je pustý dům a besídky a cesty
a pustý park je, pustý, tklivý, něm...
Tak ticho tu jak v klášterní je chodbě...
Zvšad dýše mír a elegický chlad...
Jdeš po špičkách ze síně v síň, jdeš zlehka,
bys neprobudil spících stínů snad...