Před mým srubem na kraji borového lesa,
který v zimě osiřelý o dnech letních sní,
Příroda, jež největší je v světě umělkyní,
zrcadlo si vytvořila z hladi jezerní.
Když si slunce zjitra češe zlatoplavé vlasy,
rozmarné své úsměvy a chmury zhlíží v ní,
večer též, když purpurový župan obléká si,
prve než se vydá na pout do hor k přespání.
V noci měsíc ve své choré kráse
s hvězdným harémem tam koupává se.