Je jaro zas, svět jeden jas,
a vůně plují v naši síň
tak měkce kolem nás.
Ten domek náš. Tak diskretní
ve květech stulen. V bájích tu
dvě duše sní.
Má ženo, ženo oddaná,
to vše jsem stvořil pro tebe,
ty duše má!
A ty’s se bála se mnou žít...
Teď nebojíš se více již
v tu chýš mou jít?
Mně život sen, a snem mi žít!
V té malé síni, v květech, snech
chceš mojí být?