Na zpustlý hřbitov
déšť únavně, ospale kane.
Tisy se lesknou –
jak matčin pláč ztlumeně šumí
k sinému nebi.
V mdlé lebi se myšlenky hemží,
směsice červů.
Chlad hrobový rozpíná náruč
zásvětné lásky. –
Jsem hrobka, již otevřel průvan
do trudné noci.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.