Nad zemí obloha šera most klene,
nebeskou svítilnu zrcadlí řeka.
Podvečer vychází ze dveří lesa,
blíží se k dědině loukami, poli,
lákaje zázračnou stříbrnou flétnou
po lásce toužící děvčata z domků.
Na každé okénko zaklepou zvuky,
za nimi radostně zazáří oči. –
Rozkvetlá obloha sklenula most svůj
od země do oblak, k hvězdnému ráji.