Jak růže moje touha chřadne.
Proč zíráš oknem do kraje?
Hleď, brzy měsíc v jizbu padne.
Rci, proč tak sedíš, zoufaje?
Už večer rozpíná své sítě;
spí tiše s rukou na skráni,
hedvábné stíny přikryjí tě,
můj hochu, zanech dumání!
Zní zvony... Usni, moje dítě.
Ty zvony vždycky probudí tě
svým kalným pláčem ze spaní.
Zní zvony... Venku kraj se stmívá.
Spi. V sadě podzim žalně zpívá.
Je večer. Zvoní klekání.