Co moje srdce vždycky raní,
to není vaše krása snivá,
z níž stoupá vůně opojivá,
to vaše srdce je, má paní.
Já cítím v chvílích milování,
jak to, co vaše nitro skrývá,
v mých snech a mojí touze zpívá,
když hlava má se k vaší sklání.
Ach, nemohu přec velet touze,
já chci vám zlíbat ústa dlouze
a nasytit své lačné snění.
Jen to. A pakli ještě chcete,
já dám vám co mne nejvíc hněte,
svůj život a své utrpení.