Na cestách leží padlý sníh,
duše má z okna se dívá;
haluze stromů, vítr v nich
šedivou písničku zpívá: –
Padá sníh, tiše poletá,
na oknech květy se tvoří!
za těmi okny zakleta
duše má leta se moří.
Bílé své vlasy rozplétá,
dlaněmi kosti si hladí...
Padá sníh, tiše poletá.
Kam prchlo jsi moje mládí!...