Žel, již odlét přelud bílý.
Vím, že jsi mne měla ráda;
však my oba netušili,
jak je zrádná krev má mladá.
Ale nyní –
jsme tím vinni.
Příliš jsi mi naslouchala,
snem své lásky oslněná,
když má ústa svůdně lhala,
čím mé srdce jásá, stená.
Přelud ryzí
v dálce mizí.
Věř, že je mi dneska líto,
že tvá duše zraněna je,
rty mé prosí, odpust mi to,
srdce mé se z viny kaje.
Nechci šálit,
chci se vzdálit.