V zasnění slyším zastřené bubny.
Šerem se plouží pohřební průvod.
Hořící svíce pláčí kol rakve.
Truchlící stíny k zemi se kloní.
Srdce mé bije smuteční hranu
jako zvon věže sirého chrámu.
Ponuré bubny k pochodu znějí,
zklamané touhy, tajené žaly.
Teskní v nich oči, předčasně zhaslé.
Klne v nich srdce, zahořklé žitím.
Naslouchám, v dáli nočním jak krajem
tlumeně znějí zastřené bubny.