Heliův vyslanče, ptactvem opěvovaný,
jsi jak vůně titánského květu,
který v éterném jezeru plove,
slunečnice ohně,
hoříš navštívit oči světských zahrad,
drobných jako hračky skřítků,
abys jim vylíčil mytus o čarech všeho míra.
Pod tvým rtem se rozžehuje kvítí
v nesčetných vázách země,
před každým zvědavým oknem,
chudý zrak má dárek od tebe, chce-li,
aby jím zkrášlit moh Saharu srdce.
Nebo to je účel všemocné záře:
těkati v prachu hmoty, rozžhavovat ji,
přetavovati nicotu na kov,
z kterého dá se vytvořit magický klíček
ke dveřím božství