Nad městýsem se zlaté slunce smálo,
a vůbec den byl tehdy zářivý;
v zahradách tisíc květů štěstím plálo,
a děti vyšly sobe na nivy.
A celá země jak by kouzlem vzkvetla,
a dívky byly jeden žert a smích;
na bílou chatu holubice slétla,
mdlá holubice bílá jako sníh.
A vzduch byl mdlý a vášnivý a žhavý,
že byl jsem blažen skoro k závrati,
a zlaté sny se chvěly kol mé hlavy,
a skřivana jsem slyšel jásati.