V dalekohledech nesčetných očí se zračí,
myšlenkou září,
prolíná tvorstvo,
se Vším se snoubí,
z křtitelnic moře pije,
pomáhá každé rostlině na svět,
rozkvétá v barvách kamenů stejně jak sadů neb duhy,
uzrává v plodech,
ohřívá Zemi životním teplem
jako matka své mládě,
promlouvá v sopkách,
učilo člověka vznítit prvotní jiskru,
by posléze k žárovce dospěl,
zalidnil zemi,
zbudoval města a ovládl vodstvo,
mocí i věděním vzrůstal
na pána světa,
zatím co v ohromné dálce
sluneční obr
hoří jak strašlivá výheň,
oceán žáru,
dynamo kosmu
plamenné výbuchy metá
v bezmezný prostor,
s věrnou mu soustavou planet
jako se sborem chrámových bajadér krouží
okolo ještě většího, vyššího Slunce