Jak úžasně vychází nad světem slunce. Nad Atlantickým oceánem stejně jako nad nejmenší chatou. Dílny otvírají dveře jako ústa zívající
a ve všech domech okna-oči se rozněcují. A slunce laská blouznivý svět-kapku. V ní vlní se horstvo, tvorové se rojí, a krystalující tvary se šíří, dlouží a úží,
neboť všechno na zemi stále kvete a vadne. Evropo! Šiky tvých obchodních lodí křižují moře, umělci, vědci, technici zázraky snují.
Rusko nově se rodí z trosek starého Řádu, v Ženevě Společnost národů řeší rovnice míru, ale někteří státníci dosud ve válku věří jako v pojišťovací ventil přetopeného kotle.
V dálce Asie procítá z těžkého spánku. Čínskou zeď boří, rachotí děla, tanky, bitvy a hlad zle běsní mezi plemenem žlutým, pochodeň krve a zmaru plane,
plove po moři, po řekách, větrem, dým její valí se k evropským břehům. Temná Afriko! Černošská rasa čeká na chvíle vysvobození.
Touží, by její pleť byla bílá jako pleť Evropanů. Ví, že brzo bude alarmována, aby rozbila otrocká pouta, a volnost, rovnost, bratrství napsala na svůj prapor.
Zatím jen její bubny steskem vyjí na poušti, v pralese, na vršcích, aby udržovaly bdělost zemdlených stráží. Hle, tam Amerika
se svými mrakodrapy a s bursou, jež chrlí vodopád zlata přes srdce a mozky do jícnu světa. Lodi vystěhovalců letí k naděje břehům,
a poslední Majové zmírají v rumišti bývalé slávy. Australie! s družinou atollů rozsetých v moři, se zbytky pravěké zvířeny,
s bohatstvím stád a dolů a plodin, na tvých stepích a bažinách bujejí snaživá města, zatím co v přílivu bělochů topí se maorské plémě...
Však v srdci Evropy v tu dobu pilný národ, jenž chráněn je božími křídly, staví si hnízdo, volné a samostatné. dědiny halasí písní,
a města vzkvétají, slavná v minulosti i v budoucnu, nad úrodnými lány tančí zvědavý obláček, jenž cestoval sem až s panství věčného ledu, aby uzřel požehnanou zemi,
z níž mohlo by vzejít Slovanstvu světlo. Lidstvo: V oblasti osudů trpíme všichni, prací se vykoupit určeno nám.
Jak výbojně vychází nad světem slunce! Co práce nás ještě, co úkolů čeká. Věda a umění pracují v řetěze rukou o díle lidskosti, pomníku země.
Od předhistorické éry dílo to vzrůstá, nesčetně dělníků na stavbě vystřídalo se a nesčetně dělníků číhá na zavolání. Jaká to slavná cesta
od obyvatele jeskyň, jenž s mamutem zápasil kyjem, až k aviatiku, jenž přes moře lítá z jednoho dílu světa k druhému dílu. Muži s průvodem strojů, ženy s plodnými klíny,
děti se svými hrami, starci zkušení žitím, vojáci, kněží a vědci, umělci, proklatci, světci, obchodníci a chudí, mrzáci, boháči, rabi, zpátečníci i smělci,
všechny rasy a národy světa, mocní i ponížení, všichni, všichni, všichni, co je vás v světě, vizte: jak chmurný obzor se otvírá jako tajemná kniha,
chtivá jasu a krásy! Lidstvo: Chceme svět prožíti, pochopit zemi, pomoci stavět lidskosti chrám. Ó, úchvatně vychází nad světem slunce!
Procítající, slyšíte polnice volat? Je den! A zlomeno žezlo temna. Spánek včerpal vám sílu. Sny prchly. K práci! k světlu!
Armádo větší než ona, jež bojuje zbraní! K dílu, o kterém pracovali již předci, a v němž i pokračovati budou potomci vaši! Ó, nádherně vychází nad světem slunce!
Je nutné v bratrství zasnoubit lidstvo, neboť nelze stále vražditi pro vládu jedněch v neprospěch druhých. Je třeba obrodit zemi v zahradu rajskou,
v níž znova by našli se v míru a v lásce potomci těch, již na stavbě věže Babylonie raněni byli zmatením jazyků, rozešli se pak v nevůli, v zlobě
na všechny strany světa. Ó, slavnostně vychází nad světem slunce! Tak moci vyplout v aeroplánu nebo na lodi, třeba v myšlenkách pouze,
na cestu kolem světa a slyšeti hymnu bratrsky krásnou, viděti odevšad ruce cílící k světlu, cítiti tepot srdcí opravdu lidských
a okoušet plně vesmírnou lásku země, jež stvořila člověka k osvětným činům. Lidstvo: Chceme jít v stopách živého boha, stoupati k světla výšinám.
Ó, vznešeně vychází nad světem slunce! A jistě postoupí kupředu člověk, jistou část práce rozluští dělník. Netřeba, aby zoufala srdce.
Miliony let před námi dosud. A ve všech naděje klíčí. Ze všech hlas vyšší tryská: Kupředu, armádo lidí!
Na svoje místa! Bořit! Tvořit! Jak vítězně vychází nad světem slunce
Cookies on Poetry Cove