Pole jsou opět naše,
lesy jsou opět naše,
hory jsou opět naše,
města i dědiny naše,
vítězně osvobozené
z poroby cizácké zvůle.
Opět jsme pány země
našich předků a dějin!
Jaká to slavnostní chvíle,
v níž jsme se všichni sešli
k výstavbě domova svého
žalostně zpustošeného,
s radostí, s nadšenou vírou
v budoucnost naši,
v budoucnost Slovanstva všeho,
jemuž teď skvělá nadchází doba,
staletí očekávaná.
Jaká to slavnostní chvíle,
v které náš národ poznal
kolik v něm dřímalo síly,
jaký je zdravý a mocný,
jaké má poslání v světě
obranné, strážné,
že je nejzápadnější výspou
slovanských zemí
proti germánství vlnám,
apokalyptické hydře.
Jaká to slavnostní chvíle,
v které se z barbarství trosek
opět kultura rodí,
kultura srdce a lidství,
obrodná duchovní síla,
oplodňující život
Pokrokem, Pravdou a Činy.
Jaká to slavnostní chvíle!