Kol němých stavení jsem šel,
když zmíral den, mhou zahlcen –
Z tmy obzor zkvet’ jak zahrada,
jak nadpozemská záhada,
jež voní tajuplnou tmou
hvězd cizích vůní světelnou.
A ztracen v sen
jsem cítil jen, jak okřídlen
můj duch se vznáší nad štít hor
za obzor