Doba nadejde, kdy v širém prostoru
přestane zářit tanečnice Zem’
a kdy i stopy lidstva nebudou
než dávným mytem v kosmu dějinách.
Uhasne hvězda, jež kdys šířila
svých duchovních sil světlo vesmírem
na jinou hvězdu, na niž zbloudil z ní
snad zárodek jejího života.
I bude kroužit, struska ledová,
a bude čekat ztroskotání své.
Však její síly nezaniknou přec,
ve Všeho míru projeví se zas
pod jiným sluncem, v jiném stvoření...
A opět nastane kdes prvý den
pro tvořící se žití vědomé,
kdy boží duch se bude vznášeti
nad novým světem, Země nástupcem