Sedím na květnaté mezi
uprostřed trávy.
Já vím: teď bude zas dobře,
teď bude vše kvésti.
Jak jasné nebe!
A všechno, jak přeji si míti.
Ale pojednou slyším
své ospalé srdce
bázlivě křičet....
Hadi plíží se z křoví!
Já prchám zděšen; –
kotouče plazů!
Já cítím je na svém těle.
Hadi, syčící hadi.