Kamenná Sfingo, před tvojím zrakem,
který se hrouzí v tajemství dálky,
vážně se valí laviny mračen
přežitých Věků.
Mlčící Sfingo! Z propasti Věčna
tříští se vlny u tvého trůnu,
ječíce tryznu neznámou lidstvu,
známou však bohům.
Rozvaly chrámů, pyramid, hradů
kupí se u tvých žulových prsou,
geniů křídla uvízla v hřívě
česané vichry.
Života desky třímáš v svých spárech,
poutajíc duše postojem hrdým,
tázavé runy rýsuješ v písku
světové pouště.
V loktech tvých leže, zlatím tvá ústa
zamčená navždy zázraku slova,
věnčím tvé jméno, velebná, věčná,
vítězná Sfingo!