Kamenná Sfingo, před tvými zraky,
které se hrouží v tajemné dálky,
šinou se velké, šedivé mraky
zapadlých věků.
Mlčící Sfingo! Z propastí Věčna
tříští se vlny u tvojich nohou,
pějíce píseň neznámou lidem,
neznámou bohům.
Ruiny chrámů a hrdých zámků
válí se na tvé žulové hrudi,
vyhaslé světy visí ti v hřívě
vlající větrem.
Kovové desky třímáš v svých tlapách,
lákajíc duše němou svou posou,
podivné věštby maluješ v písku
ohromných pouští.
V tvých loktech leže, líbám tvá ústa
zamčená navždy lidskému zvuku,
slavím tvé jméno, veliká, krásná
panenská Sfingo!