Ta rozkošná koketa s kloboučkem v berlínském stylu.
Já potkal ji ulicí, když jsem šel k večeru domů;
já stiskl jí ručku a zíral jí pátravě v oči,
jak hledal bych stopu těch dávných a mladických tužeb...
Pak spolu jsme bloudili blaženi šedivou třídou
a mluvili dlouho o kalných a bojácných touhách,
jež dávno už znikly a nyní se probraly ze sna,
když náhle její prsty jsem cítil ve svojí dlani.
Ta přítomnost ženy mne uvedla v podivné chvění,
tak vítaný byl mi ten okamžik vlahého štěstí,
tak milý a rozkošný po dlouhých, prosněných letech.
A lidé pak říkají s úsměvem zkušených starců,
že život je nádherný, jen ženy činí jej smutným,
oh, juž přítomnost její činí jej stokráte krasším.