SETKÁNÍ

Jako list rostliny bujné, toužící k slunci, klaním se života záři. Přede mnou, pode mnou slavně valí se nezkrotný život

podoben golfickým proudům, hřejícím zemi, spatřuji směsici tváří, vln šumných rozmarné masky, poslouchám radosti, pláče příboje pestrého moře hučet v své bdění...

Jedna tvář, maska, z níž září macešky očí, pobledlé pleti, v níž vepsán neblahý osud, míjí mne zakřikle němě, s ústy, jež semknuty v křeči, jako by bály se vyřknout předrahé jméno.

Nebohá dívenko v červnu zrající Evy, s úsměvem trpkým, jenž středí na dně svém pláče, podobné záhadným zřídlům v podsvětí zemském, která jen vrbový proutek hledačů zdroje

dovede zjistit, ovlhlou ruku tvou cítím dřímat v své dlani, život se roní to z těla zmalátnělého pod tíží osudu zlého

na pouti za skvoucí metou, o které sníváš v červenci dnů svých: uměním dojíti klidu, najíti zapomenutí, výraz své duše!

V golfickém proudu, jenž tančí závratně po zeměkouli, spatřuji tvář na mne zírat s žádostí o něžná slova, o pochopení,

o vlídný pokyn mé ruky, ovečko bludná, v bezměrném životů moři, krůpěji světlá,

v dál mizející v skonu – Jako list rostliny bujné, toužící k slunci, obrácen k životu – bohu,

zvedám se na zlatém břehu lidského moře, chřestím svým palmovým vrškem pozdravy divadlu tváří,

na bouři jásotů, nářků na tvoje pohledy také, vteřinou věčna jež shléd’ jsem, pokorná vlnko,

odvěkým passátem hnaná, dujícím od pólu k pólu kolem mých břehů...