Již obloha klene své měsíčné mosty
a svítilny noci se blýskají v řece,
již vychází večer ze dveří lesa
se svojím chrtem, jenž teskně vyje,
a trhá květiny, které se lesknou,
drobounké světlušky chytá do dlaní
a vábí kouzelnou, skleněnou loutnou
rozkošná děvčátka z vesnických chalup...
Tajemné radosti strojí se v chýžích
neb zvuky chvějí se pod každým oknem. –
Je noc... A obloha klene své mosty
od země do oblak k nebeským rájům.