Pad měsíc na kraje.
Má duše teskna je.
Do noci vychází,
Smutek ji provází.
Jdou spolu, bez hlesu,
do černých pralesů,
na břehy modrých řek
natrhat pomněnek. –
A když už měsíc bled’,
pod strání zas šli zpět,
a kudy kráčeli,
zem krví smáčeli.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.