Zda přestane mé choré srdce bolet?
Jak teskné ptáče lapené do tenat
úzkostně pláče.
Podivné stíny chví se před mým zrakem...
Mé bílé dlaně marně vzpínají se
k modrému nebi.
Zahrady září nejpestřejším kvítím,
jak zlaté ráje, jež jsou otevřeny
mladistvým srdcím.
Mým celým tělem proudí sladká rozkoš,
neznámá, krásná, jako úsměv máje,
když kráčí hvozdy.
Ó sličná Vesno, milenko mé duše,
nech zajásat v mém srdci svoje zpěvy
jen jednou v žití.