Zda přestane mé choré srdce bolet?
Jak teskné ptáče lapené do tenat
úzkostně pláče.
Podivné stíny chví se před mým zrakem...
Mé bílé dlaně marně spínají se
k modrému nebi.
Zahrady září nejpestřejším kvítím,
jak zlaté ráje, jež jsou otevřeny
mladistvým srdcím.
Mým celým tělem proudí sladká rozkoš,
neznámá, krásná, jako úsměv máje,
když kráčí hvozdy.
Ó, sličná Vesno, milenko mé duše,
nech zajásat v mém srdci svoje zpěvy
jen jednou v žití.