Šel jsem tak zamyšlen, přes luka, v les,
divný zpěv z daleka v duši mi kles’.
Z daleka za vodou, za jezerem
zpívaly dívky si podvečerem.
Šel jsem tak, naslouchal, zamyšlen, v snách,
svit luny leskl se v modravých tmách,
v modravých temnotách, vdáli šedé,
třásly se děvčátek hlasy bledé.
Tma širá, daleká, plná mdlých tuch,
je mi tak teskno, proč, to ví jen Bůh,
to ví jen Bůh v nebi, tmavé lesy,
proč moje srdce mdlé zasteskne si.