Proč pak pláčeš, moje dívko,
proč pak se mi nesvěříš?
– Nech mne, drahý, nech mne plakat.
čím jsme byli, nejsme již.
Hle, jak venku září slunce,
vůně táhnou ze zahrad.
– V mojí duši stíny straší,
na mém srdci leží had.
Pro bůh, dívko, proč pak bledneš?
tvoje ruce jako led!
– Ach, můj milý, teď je po všem.
Umírám! Já vzala jed! –