V jarním soumraku
zjevil se mi tázavě na mne upřený,
něžný jak měsíční pel,
milý jak zátoka vůní,
slibný jak úroda medu,
hebký jak chmýří ticha,
libý jak slavičí smích,
ženský obličej.
Vzpomínka.
Či je to jen zefyr
dychtící po mně z usínajících fial?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.