Stanul jsem před širým obrazem světa:
tajemství přes obraz splývá...
Plamenný duch můj se prostoru tázal:
za clonou tmy co se skrývá.
Hořel jsem záclonu poodhaliti,
těžká jak ze žuly byla,
zápasil jsem s ní již za různých žití,
slabá však byla má síla.
Posléze: Bylo to v sopečné Noci,
stoupal jsem k vrcholu Všeho,
vteřinou clona se poodsunula
pod rukou Všeobsáhlého.
Za clonou zahléd’ jsem Věčnosti rámec,
Chaos jen vířil v něm temně,
Chaos, z nějž myšlenka Vesmíru tryskla,
v němž snil i zárodek Země.