Trs jiřin pod mým oknem plane,
se mlží nachem západu,
mně do pokoje vůně vane
dne hasnoucího náladu.
Ztich’ večer... Ženský soprán zpívá
při doprovodu klavírním.
Rci, ženo, proč má duše snivá,
když opájím se hlasem tvým,
je šťastna jako v mládí snad
a v sféře zvuků světelných,
ó, rci, má drahá, čím to asi,
že zřím v tvých očích vznícených
dnes při západu vzkvetlý sad,
proč purpurem tvé hoří vlasy?