O kaštan podepřen dolů zřím
ze šera Petřínské stráně.
Jas slunce poslední rozlilo
na střechy, věže a báně.
Zmlkají zvonice v soumraku.
Okénka budov se lesknou.
Kvílivé hoboje z ostrovů
chvilkami ke mně až stesknou.
Lamp světla v hloubce se kmitají,
den barvy stále víc tlumí;
vše ztichlo, pobledlo, zapadlo –
jen řeka tam dole kdes šumí...