Nad jezerem obloha se stmívá,
po břehu jde chvíle zádumčivá.
Stromy mlčí, ticho všude v kraji,
za soumraku sny si povídají.
Z člunu šera přitlumeně vzlyká
roztouženou písní harmonika.
Občas ryba z vody vymrští se.
Netopýr se mihne. Stále tmí se.
Harmonika dozpívala v dáli...
Protější břeh v temna plášť se halí.
Žlutý srpek měsíce se leskne
na hladině nehybné a teskné.