Rudého máku květ a jeho vůně zahořklá
mně vála vstříc, jak pozdrav od Tebe.
Ba, pravdu, drahá, lépe než já znáš,
že není pro mne cesta do nebe.
Já příliš nehodným jsem knězem byl,
má obět každá byla prokletá.
U mne jen vykvet’ bolehlav a blín,
kde jinde růže vykvetá –
V tom smysl celý mého života:
ten hluchý máku květ a jeho hořká vůně...
Již příjmu vše... má hlava skloněna
a znavené mé srdce stůně –