Ptáci sladce pějí
den tak usměvavý,
že se mi chce rozletěti
do dálavy.
Na obloze plují
obláčkové hebcí.
Duše naslouchá, jak jilmy
v sny jí šepcí.
Labutě mdlé, bílé
plují po jezeře,
a sny křehké klepou na mé
chýše dvéře.
Přináší mi pozdrav
z dálných krajů snění,
kam nepřišel nikdo, odkud
návrat není.
A ty sedíš u mne,
květy zdobíš čelo,
abych snil, že moje jaro
rozpučelo...
Že mé jaro kvete,
že se mládí vrací,
z jihu že přec přilétli zas
moji ptáci...