Dnes večer přijďte ke mně, Alžběto,
až lampy budou svítit v ulicích...
Zavřeme okno, které propouští
melancholické světlo měsíce.
Usednem spolu v tichu světnice
na starou sofu barvy zelené,
mé srdce bude šeptat poklony
na vaše ruce, příliš diskrétní.
A budem šťastni v této samotě.
Unylé vzdechy umrou v polibcích,
jež budou svítit místo flambonů.
A v šeru síně, k sobě stuleni,
budeme slyšet hrkot povozů
pozvolna mlknout v dálných ulicích.