Na dvoře zvedá jasan své větve,
v úvoze dole povozy hrčí.
Pojď, půjdem domů, podej mi ruku!
Je pozdní večer.
Nad vrchy nebe do zlata hoří,
v sadě se schází šeptavé stíny.
Neboj se, drahá, zasměj se trochu!
Je pozdní večer.
Je dneska truchlo. Slavíci pláčí.
Hleď, jak ten jasan rukama lomí.
Přitul se blíže na moje prsa!
Je pozdní večer.
Na střeše číhá rezavá kočka,
vidíš, jak zraky za námi blýská?!
Nechvěj se, dítě, podej mi ruku. –
Je pozdní večer. –