Měsíc sjel do mojí síně.
Tak sedím, hlavu vtisknutu v prsa.
A v duši to hučí,
v duši to hřímá.
A vidím vodopád Nilu.
Smršť vody tříští se v hloubce.
Mé srdce se chvěje a žasne.
Teď chápu, když z večera vyjel,
v chatrné loďce,
že více se nevrátil nazpět,
že nemoh’ se vrátit!...