Na ebenových vlnách připlula
a srdce majíc plno dětinství
šeptala slova lásky uprchlá
pod šedou klenbou stromů hřbitovních.
Narcisy měla dosud ve vlasech.
A její krása lety nesvadla,
přes šíji měla kštici spuštěnu,
jež skákala jí bujně na ňadrech.
Ó, ženo, tebe jsem kdys’ miloval,
pro tebe jsem byl schopen zločinu,
pro tebe byl bych život položil!
Těch okamžiků dosud vzpomínám,
a život dosud kouzla nezlomil,
jež vypěstila’s v mojich zahradách.