Sadem vůně vlají,
den vzplál usměvavý,
a mé stesky odlétají
do dálavy.
Labuti něh dumné
bloudí po jezeře,
touha křehká klepe zlehka
na snu dveře. –
A ty stojíš u mne,
kvítím chladíš čelo,
abych snil, že jaro šumné
rozpučelo,
že mé oči hřejí,
že se radost vrací,
že v mém vzkvetlém srdci pějí
lásky ptáci.