Křídla vánku vlají,
den vstal usměvavý,
a zlé stesky odlétají
spát v les tmavý.
Labuti něh’ dumné
plachtí po jezeře,
touha křehká klepe zlehka
na mé dveře –
A ty záříš u mne,
květy věnčíš čelo,
abych mnil, že Jaro zemi
otevřelo,
že všech oči hřejí,
že svět radost vrací,
že v mém zkvetlém žití pějí
lásky ptáci