Člověk žije úrodně v celém světě,
ve všech myslích, ve všem dění
na naší zemi,
v třírozměrnu.
To je kosmický jeho význam,
že může spolupracovat na boží líše,
že je korunou tvorstva na naší zemi,
že má schopnost tvořit,
zdokonalovat její dílo
i sebe.
Neviditelný žebřík vede od něho
až do nekonečna
k atomům hmoty,
až do nekonečna
k duchovním zjevům,
které obklopují jeho jsoucno
zázraky tajemných sil
vševládné přírody.
Projevil se
na naší zemi,
ve světě nerostů, rostlin a zvířat,
jako zrcadlení bytosti vyšší,
Prasilou vyzařované,
těkající od věků Všeho mírem
a hledající hranol,
v němž by se na chvíli zračila
její mnohotvárnost,
jako sluneční paprsek
v střepinách roztříštěného skla.
Neví, kdy paprsek přestane zářit
v střepinách hmoty,
neb všechno je dočasné pouze,
ale tuší, že je tady,
jako může být jinde,
je snad zárodkem nového života
v nesčetných tvarech
a v nesčetných světech