Pluly zjevy oblačné,
spěly v jitřní dáli,
z chyší lidé vyběhli,
udiveně stáli –
Ještě hvězdy nezbledly,
ještě svůdně plály,
ale ony prchaly,
pluly v cizí dáli..
Tiše létly nad vodou
smíchy zádumčivé,
na kraj stíny vrhaly
bázlivé a snivé –
ještě luna ronila
světlo opojivé,
ale ony prchaly,
pluly v dálky sivé..
Vonná jara odkvetla,
kruté zimy přešly,
ale bledé vidiny
z dálky zpátky nešly.
Marně pátrám k obzoru,
zda se z dálky noří.
Snad tam někde za vrchy
utonuly v moři.