Cítíš snad záchvěvy důvěrných hodin,
když na krbu plápolá oheň?!
Nechť venku do oken naráží větve,
pojď, usednem diskretně k sobě.
Jsem hladový poutník po tvojích slovech,
jenž znaven je hledáním štěstí.
Ach, ve svou náruč volám tě nyní,
jsem doposud ten starý snílek!
Své oči ti kladu k růžovým nožkám
a šperky mých písní se ozdob.
A vypravuj báje v objetí družném
o princech, již klesli u cíle!
Podlehli v boji a zemřeli v žalu,
že nezřeli princezny bílé.