Ne, nehněvej se na mne, moje ženo,
že trpěti ti u mně usouzeno.
Já pro tvou bolest mám tě tím víc rád!
Ne, nehněvej se, moje bledá ženo,
čím stůňu, to již se mnou narozeno,
je Osud můj, s nímž musím stále žít:
věčně snít.
V mých zracích hoří zcela jiný svět,
k němuž musím vždy se navracet,
v něm je moje bytost zakotvena,
pohlcena, roztavena.
Nech mne snít!...